Nabídka příslušenství nejen k bezpečnostním dveřím

Zámková vložka (dále jen vložka), jak zní správné pojmenování lidového označení "fabka"  je prostředník, který umožňuje aktivaci zámkového mechanizmu, tzn. vysunutí určitého druhu závory z tělesa zámku (dveří) do protikusu (zárubně) a stažení střelky.

Vložky dělíme podle pyramidy bezpečnosti do čtyřech bezpečnostních tříd a spadají pod ČSN EN 1303 - cylindrické vložky pro zámky.

Každá vložka plní svou funkci v plném rozsahu především v kombinaci s kvalitním bezpečnostním kováním, ale i bez něj v případě, že je vybavena ochrannou proti rozlomení tělesa a vytvržení či odvrtání jádra.

Co se týká nedestruktivního překonání tohoto mechanizmu tak existují v dvě metody, ale ani jedna z nich se v praxi v podstatě nepoužívá, protože její účinnost je mizivá. Jedná se o vyhmatání správné kombinace pomocí planžety, čemuž certifikovaná vložka ve 3. třídě odolává nejen pomocí složité struktury překrytého profilu klíče, který znemožňuje manipulaci planžetou v klíčové dírce a tzv. dynamickou metodu (bumping), která je u certifikovaných výrobců již několik let zcela mimo hru. Shrnuto a podtrženo ani jedna z těchto metod není mezi běžnými zloději používána.

Speciální zámkové vložky

Vložku umíme dodat se speciálními funkcemi a to například s funkcí dočasného přístupu, kdy pomocí servisního klíče můžete sami vyřadit přístup současně používaných klíčů a tato operace lze opět vzít zpět.
Jiná verze zase umožňuje možnost vlastního překódování na nový klíč, kdy sami s použitím servisního klíče navždy vyřadíte z provozu stávající klíče a do funkce uvedete klíče nové.

Systém generálního klíče

Zcela samostatnou kapitolou je SGHK – systém generálního a hlavního klíče, který je ideálním řešením pro všechny kdo mají na starosti klíčové hospodářství. Systém lze navrhnout jak pro několik vložek například do menší firmy, tak i do velkých podniků kde se dveře počítají v desítkách či stovkách.  Výhoda spočívá v tom, že jistá osoba jedním klíčem otevře všechny dveře kde má přístupové právo například podle postavení ve firmě. Odpadají desítky klíčů na svazcích. Příklad vyplnění tabulky pro SGHK zde.

Kování, respektive štítky s klikou, koulí nebo madlem dělíme na:

• stavební,
• interiérové,
• bezpečnostní.

Stavební je v podstatě obyčejnější interiérové většinou z lehkých slitin. U interiérových se můžeme setkat i s prvotřídní kvalitou zpracování i použitými materiály a taky dosti vysokými cenami, které se přibližují ceně bezpečnostních.

Stavební a interiérové poznáme podle toho, že má vnější i vnitřní štít viditelně přišroubovaný šroubky na rozdíl od bezpečnostního, které je přišroubované jen zevnitř což zabraňuje obnažení zámkové vložky za účelem jejího zlomení.

Bezpečnostní kování (štíty) se vyrábí z oceli nebo hliníku a s překrytím zámkové vložky nebo bez něj. Toto překrytí by mělo primárně zabraňovat odvrtání vložky. U levnějších hliníkových je tomu tak většinou spíše ‚na oko‘.

• pro dveře a vrata
• automobily a dodávky
• okna a balkónové dveře
• sklepní kóje, brány a skříně
• atypické zabezpečení různé

Zadlabací a rozvorové zámky do dveří dřevěných, kovových a plastových

Zadlabací zámky, nikoliv vložky jak je nesprávně zaměňováno dělíme nejčastěji na krátké jedno, resp. dvoubodové a vícebodové rozvorové, které mívají kromě hlavní závory ještě nad a pod ní další jednu až dvě závory, háky, trny, střelky nebo čtyři posuvné kloboučky.

Krátké zámky používané většinou v klasických dveřích, bytových a interiérových nejčastěji u nás od firmy Hobes se vyrábějí také například v protipožárním provedení nebo s pojistkou, kdy po rozlomení vložky dojde k zablokování mechanizmu a dalších provedeních s válečkem místo střelky pro volný průchod (denní režim), zamykacím hákem pro posuvné dveře a nebo s možností uzamykatelné střelky zámku.

Vícebodové (3-5) zámky používané nejčastěji v dřevěných, plastových nebo hliníkových dveřích se vyrábí v mnoha variantách a poskytují lepší ochranu a těsnost dveří.

V současné době by měla být každá úniková cesta z bytových a veřejných staveb vybavena antipanikovým uzávěrem (zámkem), který umožní odjištění i zamčených dveří ve směru úniku pouhým stiskem kliky, páky či hrazdy.

V objektech s velkým počtem zdržujících se osob (cca 200 a více), které nemohou být příslušně seznámeny s režimem a vybavením objektu, musí být dveře na únikových cestách vybavené dle ČSN EN 1125 PŘÍČNÝM PANIKOVÝM KOVÁNÍM (hrazda, tlačná lišta). Příkladem takových objektů jsou sportovní haly, školy, nákupní centra apod.

Za předpokladu, že se v objektu pohybují osoby příslušně seznámené s výše popsaným, můžeme vycházet z normy ČSN EN 179 a zde je možné vybavit dveře PANIKOVÝM KOVÁNÍM s lokálním prvkem (klika, páka). Příkladem takového objektu je např. bytový dům či firma.

Dalším typem jsou samozamykací zámky, které bývají již ve standardním provedení panikové.

Požívají se jak u místností s vysokým stupněm zabezpečení, např. serverovny tak i u bytových domů jako ochrana proti neoprávněnému vnikání nežádoucích osob jako bývají často bezdomovci hlavně v zimním období či zloději.

Zámek samozamykací mechanický se při každém dovření dveří mechanicky zamkne a lze jej z venkovní strany odemknout jen klíčem. Z vnitřní stiskem kliky a klíčem. Samozřejmě za předpokladu že použito kování klika-koule, jinak systém postrádá smysl.

Samozamykací elektromechanický se mechanicky zamkne při každém dovření dveří. Odemykáte ho taky mechanicky klíčem nebo stiskem venkovní kliky, avšak ta je do okamžiku vyslání elektrického impulzu z domácího telefonu, čtečky karty, čipu nebo zadáním kódu neaktivní. Tento systém hojně využíván v bytových domech či větších firmách.

Samozamykací elektromotorický zámek se zamyká i odemyká elektronicky. Při dovření dveří dojde k sepnutí kontaktu a následnému vysunutí zábranných prvků pomocí elektomotorku uvnitř zámku. Klikou z vnitřní strany nebo klíčem lze opět také odjistit.

Tam, kde elektromotorický zadlabací zámek z jakýchkoli, třeba konstrukčních důvodů není možné použít přichází na řadu elektromotorická zámková vložka. Je to klasické těleso vložky, které má na vnitřní straně elektromotorek, který po obdržení impulzu otočí jádrem vložky jako když otočíte klíčem.

Všechny elektrické zámky se dělají i v provedení například s pamětí, kontrolu vstupu, napojení na EPS – požární poplachový systém apod.

Dveřní zavírač, neboli lidově brano, což je vlastně u nás nejstarší výrobce těchto zařízení nám usnadňuje práci se zavíráním dveří a také tam, kde je požární únikový východ z budovy musí být dle platné vyhlášky namontován, aby dveře byly vždy zavřeny.

Dvěřní zavírače rozlišujeme podle použitého ramínka na:

• klasické s ramenem vyčnívajícím do prostoru anebo
• uloženým ve speciální kluzné liště, která je namontována nad nebo pod zavíračem souběžně s dveřmi.

Všechny zavírače, respektive jejich ramínka mají volitelnou výbavu pevné aretace, nebo některé také aretace s vypínáním, což usnadňuje manipulaci s předměty, které potřebujeme dveřmi přenášet a mít je tedy po určitou dobu trvale otevřené.
Aretace pevná je nastavena při montáži dveří a to do určené jediné polohy, v které se dveře zajistí a zůstanou otevřené, dokud někdo tahem nepřekoná aretační pojistku. Při každém otevření dveří až do daného úhlu je cítit mírně zvýšený odpor, což signalizuje počínající překonávání aretační pojistky.
Aretace s vypínáním se používá například tam, kde dispoziční možnosti stavby nebo výbavy prostoru nedovolují dveře otevírat více, nebo o mnoho více nežli 90 stupňů a proto aretaci vypínáme, aby nezůstávaly často otevřené.

Speciální volitelná funkce je u některých druhů zavíračů tzv. tlumení otevírání a používá se všude tam, kde je nežádoucí otevření dveří za určitou hranici například z důvodu blízko postavené špalety zdi, kdy by docházelo k pákovému jevu a následnému vylamování pantů. Tlumení je nastaveno při montáži a otevření za přípustnou hranici je signalizováno vzrůstajícím odporem.

Pro daný typ, velikost a váhu dveří musí být použit dvěřní zavírač odpovídajícího výkonu, aby zajišťoval bezchybný chod a funkčnost, na kterou ovšem můžou mít vliv také další faktory, jako je především okolní teplota/vlhkost a seřízení dveří či těsnění.

V případě dobře fungujících dveří a vhodně zvoleného dveřního zavírače nevyžaduje tato sestava téměř žádnou údržbu a funguje spolehlivě několik let i v silném provozu.

Skryté zadlabací nebo podlahové zavírače se používají všude tam, kde jsou kladeny vysoké nároky na estetiku.

Na zadlabací je nejlépe myslet již při výrobě dveří a zárubní, kde je třeba mít v horní části zádlab na tělo a kluznou lištu. Funkční princip zařízení je totožný s běžnými avšak s tím, že vidět je zejména při otevřených dveřích pouze část ramínka.

Stejně tak v případě podlahových zavíračů je nejlépe myslet již před položením podlahy, popřípadě výrobou dveří. Zde je zavírač skryt v podlaze pod dveřmi a kluzná lišta zadlabána zespod ve dveřích. Viditelná je tedy pouze část ramínka a princip opět zůstává stejný.

Opravdu speciální brankový zavírač vyvinul prozatím jen jeden výrobce, alespoň co je mi známo a je to opravdu kvalitní výrobek, který odolává povětrnostním vlivům a je dimenzovaný na velkou zátěž. Disponuje kvalitním variabilním kotevním příslušenstvím a funguje bezchybně. Montuje se na otevírávé branky i větších rozměrů.